SVITEK PRVNÍ
Dnes začnu nový život.
Dnes shodím starou kůži, která již příliš dlouho snášela šrámy nezdarů a rány prostřednosti.
Dnes jsem se znova narodil a mým rodištěm je vinice, na niž je dostatek plodů pro každého.
Dnes budu trhat hrozny moudrosti z nejvyšších a nejbohatších keřů révy, neboť je od pokolení k pokolení sázeli mí nejmoudřejší předchůdci v tomto povolání.
Dnes okusím chuť hroznů z těchto keřů, vpravdě budu polykat sémě úspěchu skryté v každém z nich a vzklíčí ve mně nový život. Životní cesta , kterou jsem si zvolil, je vystlána příležitostmi, ale také obtížena hořem a zoufalstvím. Kdyby se těla těch, co selhali, navršila na sebe, zastiňovala by všechny pyramidy světa. Já však neselžu jako druzí, neboť mé ruce nyní třímají mapy, jež mne provedou nebezpečnými vodami ke břehům, které se ještě včera zdály být jen snem.
Mzdou za mou námahu už nikdy nebude nezdar. Tak, jako příroda učinila mé tělo neschopným přihlížet bolest, učinila i můj život neschopným snášet neúspěch. Neúspěch, stejně jako bolest, je nepřítelem mého života. V minulosti jsem jej trpěl, jako jsem trpěl bolest. Nyní jej odmítám, a jsem připraven přijmout moudrost a zásady, které mne vyvedou ze stínu do slunečního světla bohatství, postavení a štěstí, že se mi i zlatá jablka ze zahrady Hesperidek nebudou zdát ničím větším, než spravedlivou odměnou. Toho, kdo žije věčně, naučí všechno čas, mně však přepych věčnosti nebyl dopřán. Přesto se musím v čase, který je mi vymezen, cvičit v umění trpělivost, neboť příroda nekoná nic ve spěchu. K tomu, aby vzešla oliva, král stromů, je zapotřebí stal let. Rostlinka cibule doroste za devět týdnů. Dosud jsem žil jako ona a to mne neuspokojovalo. Nyní bych se chtěl stát tou největší z oliv a v pravdě tím největším z obchodníků.
Jak toho dosáhnu?
Nemám přeci ani znalosti ani zkušenosti, abych dosáhl velikosti, a již jsem uvízl v tápání a upadl do stojatých vod sebelítosti. Odpověď je prostá. Začnu svou cestu nezatížen váhou nepotřebných vědomostí a neznevýhodněn bezvýznamnou zkušeností. Příroda sama mi poskytla vědomosti a instinkty mnohem lepší, než má kterákoliv z lesních šelem. A zkušenost lidé přeceňují, zvláště starci, kteří moudře přikyvují a hloupě hovoří.
Je pravda, že se ze zkušenosti učíme důkladně, ale doba učení pohltí celá léta, a tak je hodnota poučení, které z toho plyne, tím nižší, čím delší doby je k získání těchto vzácných znalostí zapotřebí. Nakonec přijdou v niveč, protože člověk zemře. Krom toho je to se zkušeností jako s módou: skutek, který dnes vedl k úspěchu, bude zítra nerozumný a neproveditelný.
Přetrvají pouze zásady a ty mám nyní v rukou, protože slova zapsaná v těchto svitcích obsahují zákony, jež mne dovedou k velikosti. Naučí mne spíše, jak se vystříhat neúspěchu, než jak dosáhnout úspěchu, protože co jiného je úspěch než stav mysli? Kteří dva z tisíce moudrých mužů vysvětlí slovo úspěch stejnými slovy? Zato neúspěch je vždy popisován stejně. Neúspěch znamená, že člověk není schopen dosáhnout v životě svých cílů, ať už jsou jakékoli.
Jediný rozdíl mezi úspěšnými a těmi , kdo neuspěli, spočívá ve skutečnosti v rozdílných zvycích. Dobré zvyky jsou klíčem ke každému úspěchu. Špatné zvyky otevírají dveře k porážce. První zákon, který budu dodržovat a který předchází všechny ostatní, tedy zní:
Vypěstuji se dobré zvyky a stanu se jejich otrokem.
Jako dítě jsem otročil náhlím hnutím mysli, nyní jako všichni dospělí otročím svým zvykům. Vzdal jsem se svobodné vůle ve prospěch dlouhých let nastřádaných zvyků a mé minulé činy již vytyčily stezku, která hrozí, že se stane vězením mé budoucnosti. Mé činy se řídí zálibou, vášní, předsudkem, chamtivostí, láskou, strachem, mým okolím, zvykem – a zvyk je nejhorším z těchto tyranů. Musím-li tedy být otrokem zvyků, ať jsou to alespoň zvyky dobré. Špatné zvyky musím zničit a vyorat nové brázdy pro dobré sémě.
Vypěstuji si dobré zvyky a stanu se jejich otrokem.
Jak tento obtížný čin provedu?
S pomocí těchto svitků, protože v každém z nich je obsažena zásada, jež z mého života odstraní špatný zvyk a nahradí jej jiným, který mne přiblíží k úspěchu. Je totiž dalším ze zákonů přírody, že zvyk lze potlačit zase jen jiným zvykem. Aby tedy zde zapsaná slova mohla splnit svůj účel, musím se vycvičit v prvním z nových zvyků, a to v tomto:
Každý svitek budu číst po třicet dnů tak, jak je zde předepsáno, a teprve potom přistoupím ke čtení dalšího.
Především, když ráno vstanu, přečtu si potichu jeho slova. Jakmile skončím s obědem, přečtu si je pro sebe znovu. A nakonec ještě jednou na konci dne, než se odeberu k odpočinku, ale co je nejdůležitější, tentokrát je budu číst nahlas. Nazítří celý postup zopakuji a takto budu pokračovat po třicet dnů. Pak se začnu věnovat následujícímu svitku a budu postup opakovat dalších třicet dnů. To budu činit tak dlouho, dokud nestrávím nad každým svitkem po třiceti dnech a dokud se ze čtení nestane zvyk.
Čeho pomocí tohoto zvyku docílím?
Zde, ve svitcích, se skrývá tajemství všech lidských úspěchů. Budu-li si jejich slova denně opakovat, stanou se brzy součástí mého vědomí, ale co více, proniknou i do podvědomí, onoho tajemného zřídla, jež nikdy nespí, kde se tvoří mé sny a které často způsobuje, že se chovám tak, že to sám nedovedu pochopit. Když má tajemná mysl stráví slova těchto svitků, začnu se každé ráno probouzet s elánem, jaký jsem nikdy předtím nepoznal. Má síla se zvětší, nadšení vzroste a touha utkat se se světem překoná všechen strach, který mne kdysi za úsvitu přepadal: budu šťastnější, než bych kdy věřil, že je v tomto světě plném námahy a žalu možné.
Nakonec zjistím, že na každou situaci, ve které se ocitnu, reaguji tak, jak mi to přikázaly svitky, a toto chování a reakce mi brzy přestanou činit obtíže, protože cvikem se každý čin stává snadným.
Takto se rodí nový a dobrý zvyk, protože když se nějaké naše koná stane díky neustálému opakování snadným, je pro nás potěšení to dělat: a je v povaze člověka, že co činí s potěšením, činí často. Budu-li to činit často, vyvine se z konání zvyk a já budu jeho otrokem: protože půjde o dobrý zvyk, přeji se, aby tomu tak bylo.
Dnes začnu nový život.
A slavnostně přísahám sám sobě, že růst mého nového života nic nezpomalí. Čtení nezanedbám ani jediný den, protože ten den již nelze získat zpátky a ani jej nemohu nahradit jiným. Nesmím porušit zvyk číst denně ve svitcích a také jej neporuším. Těch pár chvil, které každý den tímto novým zvykem strávím, je velmi nízkou cenou za štěstí a úspěch, které získám.
Když budu číst a znova pročítat slova následujících svitků, nikdy nepřipustím , abych bral jejich poselství na lehkou váhu jen proto, že je svitek krátký nebo jeho slova prostá. Tisíce hroznů je třeba vymačkat, aby naplnily jednu lahvici vínem, a slupky s jádry se vyhodí ptákům. Tak je tomu i s hrozny této letité moudrosti. Mnoho bylo procezeno a vrženo do větru. Ve slovech, která následují, zůstala jen hutná, čistá pravda. Budu ji pít, jak je to předepsáno, a nerozliji ani kapku. A budu polykat sémě úspěchu.
Dneškem je má stará kůže tolik co prach. Budu chodit mezi lidmi s hlavou vztyčenou a oni mne nepoznají, protože dnes je ze mne nový člověk, který žije nový život.
SVITEK DRUHÝ
Dnešek přivítám s láskou v srdci.
Protože toto je největší tajemství úspěchu každého odvážného činu. Svaly mohou rozetnout štít ba i zničit život, ale jen neviditelná moc lásky může otevřít lidské srdce, a dokud se nenaučím tomuto umění, budu pouhým kramářem na tržišti. Učiním z lásky svou největší zbraň a nikdo z ťech, které navštívím, se neubrání její síle.
Mému přemlouvání mohou čelit, mé řeči nemusejí uvěřit, můj oděv mohou odsuzovat, mou tvář nemusejí přijmout a dokonce i mé výhodné nabídky jim mohou být podezřelé, ale díky mé lásce roztají jejich srdce, podobně jako slunce svými paprsky změkčuje i tu nejztuhlejší hlínu.
Dnešek přivítám s láskou v srdci.
Jak toho docílím?
Od nynějška budu pohlížet na všechny věci s láskou a znova se narodím. Budu milovat slunce, protože hřeje mé kosti, ale budu milovat i déšť, neboť očišťuje mého ducha. Budu milovat světlo, protože mi ukazuje cestu, ale budu milovat i tmu, neboť díky ní vidím hvězdy. Budu vítat štěstí, protože činí mé srdce větším, ale snesu i smutek, neboť otevírá mou duši. Ocením odměnu, protože si ji zasloužím, ale přivítám i překážky, neboť jsou pro mne výzvou.
Dnešek přivítám s láskou v srdci.
A jak budu hovořit? Budu chválit nepřátele a stanou se z nich mí přátelé, budu povzbuzovat přátele a oni se promění v mé bratry. Vždycky se budu snažit najít důvody k chvále a nikdy nebudu hledat záminky pro pomluvy. Když budu mít chuť odsuzovat, kousnu se do jazyka, a když mě něco pohne k chvále, budu ji rozhlašovat do celého světa.
Nechválí snad ptáci, vítr, moře i příroda svou hudbou Stvořitele? Proč bych nemohl já stejnou hudbou promlouvat k jeho dětem? Napříště si budu pamatovat toto tajemství a můj život se změní.
Dnešek přivítám s láskou v srdci.
A jak budu jednat? Začnu mít rád všechny lidi, protože každý z nich má vlastnosti hodné obdivu, třebaže jsou skryté. Pomocí lásky strhnu zeď podezírání a nenávisti, kterou obestavěli svá srdce, a místo ní vybuduji mosty, aby má láska mohla vstoupit do jejich duší.
Budu mít rád ctižádostivé, protože mne mohou povzbudit.
Dnešek přivítám s láskou v srdci a úspěch se dostaví.
SVITEK TŘETÍ
Vytrvám dokud neuspěji.
V Orientu se způsobilost mladých býků pro boj v aréně zkouší tímto způsobem. Přivedou je do arény a nechají je útočit na pikadora, který je bodá kopím. Býkova odvaha se pak pečlivě hodnotí podle toho, kolikrát prokázal odhodlání zaútočit, přesto že ho bodla čepel. Od nynějška budu uznávat, že mě život každý den zkouší stejným způsobem. Jestliže vytrvám, neustanu v pokusech a budu stále útočit, úspěch se dostaví.
Vytrvám dokud neuspěji.
Nepřišel jsem na tento svět pro porážku a v mých žilách nekoluje neúspěch. Nejsem ovce, která čeká, až ji pastýř pobídne. Jsem lev a s ovcemi odmítám mluvit, kráčet i spát. Nebudu naslouchat těm, kdo vzlykají a stýskají si, protože tato choroba je nakažlivá. Takoví ať se připojí k ovcím. Mým osudem nejsou jatka nezdaru.
Vytrvám dokud neuspěji.
V životě leží odměna vždy na konci cesty, ne na jejím začátku, a mně není dopřáno vědět, kolik kroků musím udělat, abych dosáhl cíle. Nezdar mě může potkat třebas na tisíc kroků, ale úspěch se skrývá za dalším zákrutem cesty…………
SVITEK ČTVRTÝ
Jsem největší div přírody.
Od počátků věků se nenašel žádný jiný člověk, který by měl mou mysl, srdce, zrak, sluch, ruce, vlasy či ústa. Nikdo z těch, kdo žili kdysi, žijí dnes nebo se narodí zítra, nemůže chodit, mluvit, pohybovat se a myslet zcela stejně jako já. Všichni lidé jsou mí bratři, ale od každého z nich se liším. Jsem jedinečná bytost.
Jsem největší div přírody.
Ačkoli náležím do živočišné říše, neuspokojí mne samo o sobě to, co je odměnou pro živočichy. Plane ve mně oheň zanechaný nesčetnými pokoleními, jehož žár neustále provokuje mého ducha, abych byl lepším než jsem – a já budu. Rozdmýchám ten plamen nespokojenosti a budu hlásat světu svou jedinečnost.
Jsem největší div přírody.
Nikdo nedokáže napodobit tahy mého štětce, vrypy mého dláta ani můj rukopis, nikdo nemůže………
SVITEK PÁTÝ
Dnešek prožiji tak, jako by to byl můj poslední den.
Jak naložím s tímto vzácným posledním dnem, který mi zůstal? Především zapečetím lahvici života, aby se ani kapka nevylila do písku. Ani chvíli nepromarním truchlením nad včerejší smůlou, porážkami a úzkostmi: proč bych měl lítostí nad ztrátou ztrácet ještě více? Může se písek v přesýpacích hodinách sypat vzhůru? Vyjde slunce tam, kde zapadá, nebo zapadne tam, kde vychází? Mohu zmírnit a napravit včerejší chyby? Mohu se vrátit ke včerejším ranám a zacelit je? Mohu být mladším, než jsem byl včera? Mohu vzít zpátky vyslovené zlo, uštědřené rány, způsobenou bolest? Ne. Včerejšek je navždy pohřben a já na něj více nebudu myslet.
Dnešek prožiji tak, jako by to byl můj poslední den.
Co tedy budu dělat?
Když zapomenu na včerejšek, nebudu myslet ani na zítřek. Proč bych měl ztrácet nyní kvůli možná? Může zítřejší písek propadnout přesýpacími hodinami dříve než dnešní? Vyjde dnes ráno slunce dvakrát………
SVITEK ŠESTÝ
Dnes budu pánem svých citů.
Příliv se střídá s odlivem. Zima odejde a přijde léto, léto zeslábne a zesílí chlad. Slunce vychází a zapadá. Je měsíc v úplňku a měsíc v novu. Ptáci přilétají a odlétají. Květiny kvetou a vadnou. Sejí se semena a sklízí se úroda. Celá příroda je koloběh nálad a já jsem částí přírody, mé nálady se tedy vzdouvají a opadávají jako příboj.
Dnes budu pánem svých citů.
Každý den se probouzíme s jinou náladou, než jsem měli včera: to je jeden z kousků, jaké nám dělá příroda a kterým málo rozumíme. Ze včerejší radosti se dnes stane smutek a dnešní smutek přeroste v zítřejší radost. Mám v sobě kolo, které se neustále otáčí od smutku k radost, od jásotu k tísni, od pocitu štěstí k melancholii. Radost, která je dnes v plném květu, zvadne jako květiny a zchřadne do sklíčenosti: ale já si budu pamatovat, že jako květiny, které dnes zvadlý, v sobě nesou semena zítřejších květů, tak i v dnešním smutku je sémě zítřejší radosti.
Dnes budu pánem svých citů.
Jak ovládnout city tak, aby byl každý den přínosem?Nebudu-li totiž mít správnou náladu, bude den neúspěšný ……….
SVITEK SEDMÝ
Budu se smát světu.
Žádný živý tvor kromě člověka se smát nedokáže. Poraněné stromy mohou krvácet, zvěř v polích naříká bolestí a hlady, ale jen mně byl dán dar smíchu a já jej mohu používat, kdykoli se mi zachce. Od nynějška budu pěstovat zvyk smát se.Budu se usmívat a zlepší se mi trávení, budu se pro sebe smát a má břemena se odlehčí, budu se smát nahlas a prodloužím si život, protože v tomto spočívá velké tajemství dlouhého života a já je nyní znám.
Budu se smát světu.
Ale ze všeho nejvíce se budu smát sám sobě, protože člověk je nejvíce k smíchu, když se bere příliš vážně. Do této pasti duše nikdy neupadnu. Neboť´ ačkoli jsem největším zázrakem přírody, nejsem přesto jen pouhým zrnkem, zmítaným ve větru času? Vím snad doopravdy, odkud přicházím nebo kam mám namířeno? Nebudou se starosti, které si dělám o dnešek, zdát za deset let bláhové? Proč bych měl dovolit malicherným událostem dneška, aby mne znepokojovaly……….
Budu šťastny.
Budu úspěšný.
SVITEK OSMÝ
Dnes stonásobně rozmnožím svou cenu.
Lístek moruše se pod dotekem lidského génia promění v hedvábí. Z pole jílu se dotekem lidského génia stane hrad. Z cypřiše, jehož se dotkl lidský génius, vyroste svatyně. Z ostříhaného ovčího rouna učiní dotek lidského génia královský háv. Může-li člověk stonásobně ba i tisícinásobně rozmnožit cenu listí, jílu, dřeva a rouna, nemohu já učinit totéž s hlínou, která nese mé jméno?
Dnes stonásobně rozmnožím svou cenu.
Podobám se pšeničnému zrnu, které očekává trojí možná budoucnost. Pšenici lze složit v pytli do chléva, než bude zkrmena sviní. Lze ji semlít na mouku a přeměnit na chléb. A lze ji zasít do země a dovolit jí, aby rostla, dokud se její zlatá hlava nerozdělí a nevydá tisíc zrn z jednoho. Podobám se pšeničnému zrnu s jedním rozdílem. Zrno si nemůže vybrat, zda je sežere svině, semelou je na mouku nebo je zasejí, aby se rozmnožilo. Já mám možnost volby a svůj život nepředhodím sviním ani nedovolím, aby je semlely kameny nezdaru a zoufalství, aby jej vůle jiných rozlámala a pozřela………..
SVITEK DEVÁTÝ
Mé sny jsou bezcenné, mé záměry jsou prach, mé cíle neuskutečnitelné.
Nic z toho nestojí za nic, nenásleduje-li za tím čin.
Budu konat hned.
Nikdy neexistovala taková mapa, byt´by byla sebelépe vyvedena co do podrobností a měřítka, která by svého majitele přenesla přes jedinou píd´země. Na žádném pergamenu nebyl nikdy zapsán takový zákon, byt´by byl sebespravedlivější, který by zabránil jedinému zločinu. Nikdy se na světě nenašel svitek, bytˇby byl takový, jaký teď držím v ruce, který by vydělal jediný haléř nebo vyvolal jediné slovo chvály. Oním troudem, který v mapě, pergamenu, svitku, mých snech, záměrech a cílech roznítí živoucí sílu, je pouze čin. Čin je pokrmem a nápojem, jež živí můj úspěch.
Budu konat hned.
Mé otálení, které mne zatím zdržovalo, se zrodilo ze strachu, ale teď poznávám tajemství vydolované z hlubin všech odvážných srdci zmizí. Nyní vím, že čin promění lva strachu v mravence duševní vyrovnanosti.
Budu konat hned.
Od nynějška si budu pamatovat příklad světlušky, která vydává světlo jen za letu, jen při činu …………
